Aromaterapie v době krize

Aromaterapie – už jenom to slovo voní a objímá nás v měkké bezpečné a teplé dece pohody a bezpečí. Aromaterapie by mohla být lékem na všechnu úzkost, stres, beznaděj a tíhu spojenou se současnou situací. Vždyť kdo z nás se rád nezahalí do voňavého obláčku a nenechá se unést cestou vůní a snů? Všechny ty voňky, olejíčky, svíčečky, lampičky. Samé krásné věci. Ale kdo zná a přesně ví co, jak a kdy bezpečně použít?
Já ne, a tak jsem si šla pro radu k naší Annu. K naší proto, protože má v naší Shaličce na starosti lekce aromaterapeutické jin jógy. Sama vystudovala aromaterapii a ve svém novém voňavém studijku ji šíří mezi lidi.

Annu, představ si, že jsi obyčejná ženská, která neví o aromaterapii vůbec nic. Jsi jenom vystresovaná, děti neposlouchají, manžel zapomněl na MDŽ, jídlo cos navařila nikdo nechce a z domu nikdo nevypadne, co je covid dlouhý. Co uděláš? Víš, že potřebuješ zklidnit, trošku dobít a konečně se přestat cítit jako čtyřikrát převařený ruský čaj. Co by sis v takové situaci naordinovala? Z pohledu aromaterapie.

Tak první věc, kterou bych z pohledu aromaterapie doporučila, nebo udělala je, že bych šla ven. Zní to možná jako klišé, který se teď řeší hodně, který se povídá pořád dokola, ale v aromaterapii se používají vůně, a používají se vůně z bylin. No a všechny byliny, o kterých mluvíme, rostou venku a vydávají se nám. Pomáhají nám, ať chceme, nebo ne. Setkávám se často s tím, že sem přijdou ženy, maminky od rodin, vícedětných většinou, a říkají: „Já nevím čím to je, ale jakmile vylezu na zahradu a začnu okopávat záhon, tak to ze mne všechno spadne. A když tam za mnou děcka vylezou a řvou na mne, tak já jim řeknu, dělejte si co chcete, teď je mi to jedno, teď si tady kopu kytky.“ Nejčastěji, a to je zase klišé, se jim dělá dobře v levandulovém záhonu. Ta vůně je skutečně uklidňuje, často se to opakuje, není to tak, že by o té levanduli něco víc věděly. Ale může to být i v mátě, může to být v meduňce, může to být kdekoli, prostě jakmile vylezou ven, a začnou inhalovat ty vůně, který nabízí příroda, tak jim je dobře.

Jiní terapeuti, na to jdou taky přes zelenou barvu. Vidím zelenou barvu, zelená uklidňuje, stimuluje mozek, prostě je mi dobře, nebo jsem na čerstvém vzduchu, je mi dobře, každý to vidí ze svého pohledu, já jako aromaterapeut řeknu: „BĚŽTE VEN A ZAČNĚTE DÝCHAT“. Dýchat zhluboka a nadýchávejte všechny vůně, které kolem sebe máte. Ta příroda si vás najde stejně tak, jako vy si najdete přesně to, co potřebujete v tu chvíli pro sebe.

A co v zimě?

V zimě? To je dobrá otázka, to vyhledám správného aromaterapeuta (smích) a jdu si k němu načichat to, co potřebuji. Když o tom člověk nic neví, vůbec to nevadí. Stačí přece důvěřovat svému nosu. Když mám zkažený maso, a není to na něm ještě vidět, nebo rybu, často se to stává s rybami, které ještě nezměnily barvu. Čichnu si k rybě a zjistím, jestli je dobrá, nebo ne. Čichnu si k nějakému jídlu, a zjistím, jestli je dobrý, nebo ne. A tak ten nos funguje. Nebudeme mluvit o limbickém systému a tak dále, ale jde o to, že NOS DOKÁŽE ROZPOZNAT, CO JE PRO NÁS DOBRÉ, A CO ŠPATNÉ. Když o tom nic nevím, nevadí. Já ty znalosti nepotřebuji. Potřebuji někoho, kdo ty znalosti má, anebo kdo má přístup k tomu, co si myslím, že by mi mohlo pomoct. A to je právě ten aromaterapeut.

Takže není nějaká univerzální vůně, která by tě uklidnila, úplně?

Úplně, teď z mojí současný praxe, se nejčastěji míchá kombinace levandule a grepu. LEVANDULE je taková babička. Jak si představíme ideální babičku? Ona nás obejme, ona nás přijme, vyslechne si naše starosti, a nechce po nás, abychom je řešili. Chce po nás, abychom si lehli, odpočinuli, dá nám najíst duševně i fyzicky. To stejné dělá levandule na úrovni, kterou potřebujeme.
A pak je tady GREP. A grep je čistá silice radosti, štěstí, optimizmu, dodává nám ho. Takže jestli bych něco pro současnou situaci skutečně univerzálního doporučila, tak je to levandule s grepem.

No jenže když si dám do difuzéru, nebo do aromalampy olejíček, přestanu ho za chvilku cítit. Naběhnou pak ty účinky i tak, nebo ne?

Určitě ano, protože člověk je tvor, který si zvykne na všechno. My si zvykneme i na ty vůně. Ale to neznamená, že přestávají fungovat. U aromaterapie je důležité je začít na nižších koncentracích. Protože přidat se dá vždycky. Dám příklad, často chodí ženy a řeknou: „Dva měsíce mi krém funguje, a pak už ne.“ Je to jasný. Kůže a tělo si nasosá to, co potřebuje, a pak potřebuje něco jiného. Nějaký nový impuls. A nebo potřebuje vyšší dávku toho, co už má. Protože si na to zvykne. A stejně tak funguje náš nos. On si na to zvykne, a postupem času potřebuje vyšší dávky. Vytváří se nové receptory, na které si musí nasednout ta vůně a zamaskovat to, takže sice ano, ve vzduchu to je cítit jenom chvilku, pak si na to zvykneme, ale pořád to funguje.

A třeba můžu předpokládat, že pokud budu celou rodinu tady objímat levandulí a grepem, tak na mne manžel a děti budou hodnější?

(Ultrasmích) Dalo by se to tak předpokládat.

No a jak je to nejlepší doma aplikovat? Do čeho a jak oleje míchat? Mám kupovat ty hezké skleničky s tyčinkama, nebo si mám koupit jak je teď moderní elektrický difuzér, nebo si mám dát svíčku, nebo co funguje?

Co funguje jsou skutečně čisté vůně. To znamená, že cokoli chemického původu není čistá vůně. Nechci to hanit, nemůžeme mít ve všem stoprocentní silici, protože to by nestačila planeta vyprodukovat na naši spotřebu, ale to, co je umělé, nemá takový účinek. Proto jsou éterické, čisté oleje nejúčinnější, a proto se s nimi zachází, jako s léky.

U svíčky můžu předpokládat, že mne na chvilku zharmonizuje. Difuzér, ano, ten je poměrně účinný, stejně tak, jako když to kápnu do aromalampy, když se ta vůně rozvolní. To je taky účinné. Ale pokud chci něčeho dosáhnout na terapeutický úrovni, nějakého progresu, nějaké změny, tak to musí jít na tělo. A nejen do nosu. Jakákoli věc se nám dostane na kůži, tak je do 30 minut v krevním oběhu. Je v krvi. Taky proto se teď hodně řeší, co všechno kosmetika obsahuje a co ne. Protože lidi najednou přišli na to, že nám to jde do krve. Že to nezůstává na povrchu nezpracováno tělem. A když něco potřebuji co nejrychleji dostat do kůže, tak přes solar plexus, a přes plosky chodidel jsou oleje do 15 minut v krevním oběhu. A to má ten terapeutický účinek nejsilnější.

Takže praktická rada?

Takže pokud se mne nějaká maminka ptá, jak má pomocí aromaterapie na děti působit, aby to bylo účinné, aby to bylo silné, a aby byli děti třeba trošku jemnější, hodnější, tak doporučuji zaprvé dětské masáže. Což je vlastně jenom hlazení dětí, samozřejmě to má techniku. Ale kdybych měla říct mamince, co má dělat: Vemte si dítě, jedno, na chvilku stranou. Dejte si 15 minut společně. Pomažte se, pomažte si ťapky, prostě promasírujte to dítě, povídejte si s nim. Za prvý jej uklidníte už jen tím, že si s ním budete povídat, budete v tichu a budete na něj šahat, ten láskyplný dotek. A za druhý do něj dostanete ty látky, které potřebujete. A když manžel, tak platí naprosto to samé 🙂

Takže radši mazat, než čichat?

Ne, určitě i čichat, ale mazat je, řekla bych za sebe, účinnější. Jde to prostě okamžitě do krevního oběhu. Ale čichat je v pořádku. Čichat je podle mne začátek všeho. Navíc nám to stimuluje hezké pocity. Prostě ten nos nás vede přes čichový buňky do limbického systému, a ten nám evokuje takové to, když někdo cítí vanilku, nebo vanilín, aaach, to jsou Vánoce, protože s maminkou jsme pekli vánoční rohlíčky. To je to, co nám evokuje ten stav. Takže nos je velmi účinný nástroj, ale když chci ještě víc podpořit, jít víc do hloubky, tak jdu do těla.

A jaký je rozdíl mezi aromalampou a difuzérem?

Aromalampa je taková věc, levnější poměrně… Olej se vypařuje skrze páru, protože v aromalampách máme svíčku, nahoře je nalitá voda, do toho nakapeme oleje a ty jdou skrze páru do vzduchu.

Difuzér je už na takové vyšší úrovni, máme parní difuzéry a elektrické, tady mám malý aromadifuzér. Vespod je elektrická mašinka, která rozhání přes vzduch, nikoli přes páru, ale jenom přes vzduch nahoru, na bavlněný tampónek nakapané éterické oleje. Takže si volím jenom metodu, jestli to chci přes elektrickou cestu, vodní cestu, jako parní cestu, nebo vlastně jak je to nejúčinnější. Jsou i ženy, které na neglazírované keramické cosi nakapou éterické oleje, a vozí to tak v autě.

Stejně jako na dřevo?

Přesně tak, stejně, jako na dřevo. Může doma viset dřevo. Někdo si to kape třeba jenom na papír. Ten papír je schopný to pohltit a pak to pustit do vzduchu. Takže to je asi ten nejzásadnější rozdíl. Buď pára, nebo elektřina. Účinky bych řekla, že jsou všude stejné, ale tak, jako máme různý výběr ve všech oblastech, tak i tady je výběr. Doporučovala bych jenom kupovat si tyto věci pouze na místech, které se skutečně věnují aromaterapii, protože éterické oleje jsou silně hořlavé a můžete si nechtěně způsobit spoustu škody.

A ještě mi, prosím tě, řekni, protože se to často zaměňuje, jaký je rozdíl mezi éterickými a esenciálními oleji?

Éterické oleje by se měli jmenovat všechny čisté stoprocentní silice. V České Republice ale není aromaterapie úplně jako obor, teda máme, ale není to nějak definované, konkrétními významy, ani konkrétními slovy, tak aromaterapeuti používají éterické oleje pro 100% silice. A dále se vyskytují esenciální oleje, vonné oleje a tak dále. Což by mělo znamenat, že to nejsou 100% silice, a je to v něčem ředěné, nebo že je to třeba chemického původu, v laboratoři vytvořené a tak dále. Ale neplatí to na 100 %

Aha. Já myslela, že esenciální jsou ty správné, a éterické jsou ty voňky.

To si myslí spousta lidí. Éterický, čistý éterický olej, je to stoprocentní. ALE i velké firmy, i když si kupuji já na opravdu kvalitních místech, ty oleje, tak se nazývají esenciální, i když by se měli nazývat éterické. Protože tady nemáme danou jasnou nomenklaturu. Ta neexistuje. Takže bych spíš koukala po původu.

Bezva. Napadá tě ještě něco k první pomoci proti stresu pomocí aromaterapie?

To je strašně široké téma.

Tak ale když už cítím, že to na mne jde, jsem nervózní, nedokážu se zklidnit. Dýchání nepomáhá a mám pocit, že za chvilku vybouchnu. Mám si začít masírovat nohy levandulovým olejem?

(Smích.) Vím jak to myslíš. Tak třeba, pokud už jsem trošku znalá, tak třeba na šok, když mám opravdu silný šok, vyhodí mne z práce, je mi opravdu špatně, tak si čichnu přímo z lahvičky KAFRU. Ten je opravdu na šok. Je to skutečně silný éterický olej, nemažu si ho, rovnou si ho pošlu přes ten čich okamžitě a silnou dávku do nosu. Ale takové ty nejčastější antidepresiva klasika – levandule, rozmarýna je taková čistící a dokáže mne probrat. Když se potřebuji připravit na test, a jsem v háji a nemyslí mi to, a potřebuji podpořit paměť a zachovat si nějaké myšlení. Rozumné :D, racionální. Ano, rozmarýn je hodně racionální. Takže bych použila třeba i rozmarýn.

Takže třeba i na home office. Když se potřebuji soustředit, nerozptylovat se, neřešit, že je ještě potřeba uvařit tak si mám dát do difuzéru rozmarýnu a pojedu.

Přesně tak, ano! Rozmarýn je tímhletím charakteristický nejvíc. Jo, ROZMARÝN!