Znáte to, podzim, romantika, a v novinách čtete titulky: Silničáři hlási připraveno. Dopředu se zásobili sypacím materiálem, některé kraje investovaly i do nové techniky…A pak napadne sníh a novinové titulky se mění: Silničáře zima opět zaskočila. Letošní zima dává silničářům zabrat. Každý rok je to stejné, a nám nezbývá nic jiného, jenom trpělivě poslouchat rádio a odpočítávat minuty v ranní zácpě cestou do práce.
Letos se cítím úplně stejně. Po jarním martýriu s distanční výukou jsem do té podzimní šla plně vyzbrojena. Vyspaná, odhodlaná, pevně věřící, že tentokrát to dáme se ctí. Že dopoledne bude ve znamení pilného studia mladých školáků, a odpoledne budeme vesele trávit v lese za domem.
Jenže romantické představy vzaly za své docela brzy. Tady bych si teda dovolila odbočku ještě k jiné romantické představě. Před dávnými, dávnými lety, ještě než se narodili kluci, snila jsem o tom, že moje děti budou osobnosti. Že stejně jako Bejby nebudou sedět v koutě. Prostě jsem chtěla mít nezbedy. Nezbedy se šťastnou duší. A co jsem chtěla, to jsem dostala. Dostala jsem plnou náruč nezbednosti. Plný věrtel nezbednosti!
A tak to tady máme – věrtel nezbednosti, šťastné duše a distanční výuka. Kombinace k po..ání.
Má duše zodpovědné holčičky jenom nechápavě zírá v nevěřícím úžasu. Kluci si šťastně jedou svoje, úplně ignorujíc špatné známky, nepochopené učivo a nedokončené úkoly? Jak to, že jim to nevadí? Jak to, že je netíží hromadící se zástup úkolů? Jak to, že jim stačí dvojka :O? Má duše se dělí na dvě, tu původní, tu co chtěla samé jedničky a nechápala zlobivé spolužáky, a tu, co říká, že známky nejsou důležité, důležité je nezanechat šrámy. Do toho ta původní řve, že abychom to zvládli, potřebujeme mít úkoly hotové. A tak se schizofrénní duše hádá sama se sebou a do toho začínají chodit první poznámky. Od paní učitelky dějepisu, od pana učitele matematiky, a angličtina taky nezůstane pozadu. A najednou je cíl jasný Abychom to všechno zvládli, musíme nejdřív PŘEŽÍT. Ideálně PŘEŽÍT VE ZDRAVÍ DUŠEVNÍM I FYZICKÉM. Jediným štěstím a záchranou, kterou máme, je je JÓGA. Bez ní a bez Jindříška bych se už dávno houpala v průvanu. Co teda dělám, když mám pocit, že zabiju sebe, děti, nebo alespoň ty kočky, co se mi tady motají pod nohama? Když se do duše vkrádá bolavý neklid? A když hlava odpovědné studentky nedokáže pochopit lehké bytí mladých bláznů?
Prostě začnu dýchat. Úplně nejjednodušší je protistresová dechová technika SAMA VRITTI (nebo jak náš Vojta, když mi to tady přes ramena čte podotknul „sama v riti“ :))
SAMA VRITTI
Varianta 1:
- Jak tak sedím nad dítětem, které louská úkol, začnu vnímat svůj dech.
- Pokud můžu zavřit oči, zavřu je, nebo jenom zírám do prostoru.
- Dýchám hezky nosem, nádech na čtyři doby, výdech na čtyři doby.
- Nádech, výdech.
- Takhle pokračuji, dokud nepřijde další otázka od unaveného studenta.
- To je ten nejjednodušší způsob. Zkuste to taky.
Varianta 2: Pokud ale máte trošku víc prostoru a času (přestávka, on-line výklad paní učitelky, dobré je se na chvilku zavřít na záchodě), tak můžete přidat.
- Najděte si klidné místo (ten záchod je fakt dobrý). Alespoň na 5-10 minut.
- Pohodlně se posaďte (fakt je ten záchod dobrý).
- Začněte vnímat svůj dech, dýchejte jenom nosem (tak jo, záchod někdy nemusí být úplně ideální).
- Nadechněte se na čtyři doby.
- Zadržte dech, opět na čtyři doby.
- Pak vydechněte, opět na čtyři doby.
- Zadržte dech, opět na čtyři doby.
- A celé to opakujte tak dlouho, dokud vás nezaplaví pocit klidu a míru. Minimálně zkuste ale 4-5 kol.
- Spláchněte, a s úsměvem vyjděte ven.
Ať už praktikujete první, nebo druhou variantu této dechové techniky, zkuste začít dech postupně prodlužovat. Nezůstávejte na čtyřech dobách, zkuste s každým nádechem dech o jednu dobu prodloužit. Dokud to půjde a budete schopni udržovat stejný rytmus nádechů, výdechů a případných zádrží. Klidně dvacet dob, klidně víc. Extrémně dlouhý dech je dobré před koncem alespoň trochu zkrátit.
Tuto protistresovou dechovou techniku můžete praktikovat i několikrát denně, vůbec to neuškodí, spíš naopak. Je to vynikající způsob, k uklidnění nervů a uvolnění stresu. A pokud náhodou trpíte nespavostí, tak to zkuste v přítmí před spaním.
Kromě klasického názvu SAMA VRITTI (doslova stejné/rovnovážné plynutí) se můžete setkat s názvem rovnovážné dýchání, krabicové dýchání, nebo čtvercové dýchání. Někdo zadržuje dech i po výdechnu, někdo ne. Vyzkoušejte všechno, nic to nestojí, nic k tomu nepotřebujete, a malá obměna je vždycky fajn.
A když protistresová dechová technika sama vritti nefunguje?
Pokud nepomůže dýchání, mám ještě jeden recept. Poslechněte si školní online hodinu taky. S úlevou zjistíte, že všechna dítka, jsou stejná. Když se deset minut před koncem hodiny připojí Lukáš a zeptá se: „Paní učitelko, kdy nám začíná tato hodina?“ a do toho se ozve další klučičí hlas: „Paní učitelko, můžeme si tu dnešní látku zopakovat, já jsem to vůbec nepochopil, a jsem strašně unavený,“ a přidá se další: „Já jsem taky strašně unavený.“ Běžný jedinec by už dávno vypěnil, ale paní učitelka s laskavým klidem trpělivě odpovídá, odpovídá a odpovídá. A najednou se má schizofrénní duše slije v jeden šťastný celek, který ví, že naši kluci, jsou vlastně ti nejhodnější. Ó blažené poznání.
Zajímá vás i další protistresová dechová technika? Zkuste Bhramarí v tomhle novém článku!
