Nikdy jsem nebyla moc pořádná. Moje maminka ze mne nešťastná ještě teď. Jenže svět je tak bohatý a úklid tak nudný. A tak proplouvám životem a okraj lodi mé čistoty a pořádkumilovnosti balancuje na jedné úrovni s hladinou. Sem-tam vystoupá trochu výše, občas něco šplouchne na palubu. Ale držím se.
Teď jsem si ale předsevzala, že moje studio bude dýchat čistotou.
Přála bych si, aby z něj sálala ta skutečná jóga, čistota, svěžest. Aby mne teta Jáma s tetou Nijámou nepomlouvaly (ony teda nebudou, protože žijí jógou a nesoudí, ale jistota je jistota).
Pak si teda vzpomenu na Indii a říkám si, že bych to zase přehánět nemusela, protože by se mi mohlo po ránu stát to co tam – na podložce, vlastně až po ranní meditaci, jsme našli ohlodanou myš (byla jsem ráda, že jsem ji po příchodu s ještě zalepenýma očima nezalehla, nikdo si ji předtím nevšiml). Sice žádná hrůza a v shale, která je na střeše hotelu střední kategorie a venku. S troškou fantazie by se to mohlo klidně stát i v Česku.
Každopádně toto u sebe ve studiu nechci. Chci voňavé světlé místo, čerstvý chladivý vzduch, hodně bílé, lehké závěsy, nic rušivého. No, a teď se uklidníme, podíváme se na své možnosti a finance a s úctou se pokloníme bedně od Primalexu.
Co děláme?
Poslední týden se tedy nesl ve znamení čistoty. Jako první jsme vymalovali všechny místnosti. Hezky předsíň, oba záchody, kancelář, tělocvičnu. Víc tam toho není. Odhodlaně jsem celé dny nanášela bílou na bílou a každé ráno hodnotila, jak je ta nová bílá krásná a jak je to vidět. Jak je mnohem lepší, než ta stará bílá. Asi tak nějak, jak to očekávám od mých blízkých po každé návštěvě kadeřnice. Proto poučena životem každou takovou návštěvu vyznačuji Jindříškovi do mobilního kalendáře, aby věděl, kdy mne má pochválit. Tolik k velebení malování bílé na bílou.
Po vymalování každé místnosti dochází na nezbytný úklid. A pokud mi dvě koupelny připadaly málo, teď jenom velebím, jak je super, že shala je tak malinká. Krásně, kachlička po kachličce, spára za spárou. A to, co původně vypadalo jako čístá bílá vykachličkovaná zeď se při mikroskopickém pohledu zkušené ženy mění na neskutečně zaprasený bordel. Jak já se celý život vysmívala kartáčkům na čištění spár. A jak já si je ve čtvrtek přála mít. Tak odhodlaně jsem ještě nikdy nečistila. Co stačí doma, nestačí tady. Dokonce jsem objímala záchodovou mísu. Poprvé v životě to ale nebylo v důsledku propařené noci, ani pozření špatného jídla. Vonět a lesknout se musí všechno. Což je mnohem složitější u prostoru, který byl už několik let veřejností používán. Takže první drhnutí bychom měli za sebou.
A teď ta jóga do toho!
Líbí se mi pozorovat, jak si musím při cestě za studiem prošlapat svoji jógovou stezku. To je hned:
Ahimsa (nenáslilí) – jak prezentovat studio a přitom nikoho nenutit? Jak inspirovat úřady, lidi co mi pomáhají i sama sebe, aby bylo všechno včas hotové tak, aby to bylo s lehkostí?
Satja (neklamání) – tak toto zatím u studia nebylo potřeba porušit a doufám, že ani nebude, uf!
Astéja (nekradení) – spolu s předchozím bodem beru toto doporučení jako samozřejmost. A věřím, že to tak berou všichni, které na své cestě potkávám. I proto ve studiu nebudou uzamykatelné skříňky (tak jo, zatím na ně ani nemám, ale zkusme to brát jako ctnost. Astéja bude prověřena a santóša se taky nasytí).
Aparigraha (nehrabivost) – o tom jsem už psala. Studio jsme zbavili všeho, co „by se někdy mohlo hodit“. Nemohlo. Bude čisto. A chystá se Karma box. O tom, co to bude, se dozvíte později.
Brahmačarja (zdrženlivost) – tu bude symbolizovat třeba nabízené občerstvení. Maximálně jednoduché. Ale budeme mít volnější pátky. Někdy. O tom také později.
Sauča (čistota) – hezky to celé uklidit, abychom se tam všichni dobře cítili a aby čistota studia přispívala i k naší vlastní čistotě.
Santóša (spokojenost) – hlavně s tím, co mám. Abych z toho malého prostředí s minimálními prostředky vykouzlila útulné místo. Neporovnávat se. Snažit se dosáhnout svoje maximum, být na něj hrdá a cítit se v něm dobře. Protože když se tam budu cítit dobře já, budete i vy, až vás vpustím dovnitř 🙂
Tapas (sebekázeň) – hezky si zorganizovat svůj den. Práci, děti, prázdniny, zařizování studia jak jeho interiéru, tak všech potřebných dokumentů. Ono se to nezdá, ale je toho dost. Kafíčka i pádlovací výlety na přehradě musí počkat. Hezky ráno vstaneme a jde se na to. Disciplína musí být.
Svadjája (samostudium) – protože stále přicházím na to, co všechno neumím. Co se ještě musím naučit. Jak jednoduché je zakrnět. Známe 😀
Išvárapranidhána (uctívání osobního boha) – a toto si nechám pro sebe
