Pobyt v Indii ve mne probudil shovívavost k romskému etniku. Nevím jak dlouho mi to vydrží, ale je to tak a já si to užívám. Vlastně i můžu, protože s nimi běžně do styku nepřicházím a k největší konfrontaci dochází až teď, na dovolené na východním Slovensku.
Noc v kempu
Po třiceti letech jsem chtěla strávit pár dní na Zemplínské Šírave. Krásně vytáhnout děti do kempu, čvachtat se ve vodě, využívat kuchyňku a umývárky a po večerech za procítěného komářího sosání popíjet víno na břehu vodní plochy.Na doporučení jsme si vybrali kemp Hôrka, který je poklidný, bez diskotéky a hned u vody. Bylo to fajn, až na tu letní párty s Julom Viršíkom hned v první noc. Když vás ve tři už potřetí probudí Despacito, jako druhý hlas se ozývají tklivé romské písně od skupiny, která kempuje asi stopadesát metrů od vás a do toho už jenom nesměle přitakává slovenský rap z vedlejšího auta, snažíte se už jenom posbírat klid všehomíra, abyste znovu usnuli bez toho, aby utrpěl kdokoli kolem. Korunu tomu zasadili pomstychtiví ostatní dočasní obyvatelé tohoto idylického místa, kteří jako odpověď na noční život začali škodolibě pouštět svoji oblíbenou hudební produkci už v 5:30, za hlasitého pokřiku: „Dobré ráno!“
Předsudky
Každopádně mne zarazila už v první večer počernější „toaletní paní“ (výraz hajzlbába se mi na tyto milé tety fakt nehodí), která mi řekla: „No, viete pani, šak oni by sem ľudze i vecej chodžili, len su tu všadze tuto tí rómovia a tak bieli šem nepojdzu.“ Snažila jsem se ji vysvetlit, že mně fakt nevadí, ale sama začala rozvíjet teorie o tom, jak by tato pláž mohla vzkvétat, nebýt Romů, kteří se vyhýbají dvaceticentovému poplatku za toalety. Na to jsem ji odpověděla jenom to, že pokud se chovají slušně, na pláži se nekrade a je tam klid, je mi to úplně jedno.Horší to bylo na druhý den ráno v kuchyňce. Myla jsem nádobí, když dorazil tatínek se synem ve věku asi šest let a říká mu: „No skús, či dvihneš šporák.“ Chlapeček se snažil, ale nepovedlo se. „Vidíš, museli ho prišrubovať,“ vysvětloval chlapečkovi a já si jenom říkala, že v kempu je to jasné. Můj muž však dělá ve zdravotnickém zařízení, a tam lidé kradou i štětky na WC. Romové to ale nejsou. Tento tatínek pokračoval směrem ke mne: „Oni by všetko ukradli. Veď to ani ľudia nie sú. Však ale keď sa na nich pozriete, tak je na nich riadne vidno, že človek pochádza z opice.“ Zmohla jsem se jenom na: „Hm,“ a šla jsem pryč.
Krása
Od toho okamžiku si říkám, že tohle pro své děti opravdu nechci. Nejsem svatá a špatných vlastností mám hodně. Ale pomlouvat, navíc před dětma, lidi, kteří mi nic neudělali a nechovají se o nic hůř než já jenom proto, že mají tmavou barvu kůže mi nepřipadá fér.Ano, jsem ovlivněná Indií, kde romsky vypadají všichni. Ostatně odsud Romové i pochází. Pro mne měly tyto početné klany na pláži jiné kouzlo. Během podvečerů mne přenesly myšlenkama na pláž v jihoindické Varkale, kde se před západem slunce shromážďují západní turisté a indičtí domorodci, aby si užili magický okamžik, kdy se slunce ponoří do moře. Během dne Inda ve vodě skoro nevidíte, ale večer ano. Hloučky na pláži, hloučky po kolena ve vodě, živá diskuse, hry.
Stejný zážitek nám poskytla i Zemplínska Šírava. Ze všech hloučků a skupin bylo cítit radost a rodinné souznění. Až jsme si z toho u západu slunce začali cvičit ásány, takže iluze Indie byla dokonalá.
Letovisko Hôrka je za zenitem. Zchátralé nefunkční občerstvovny všude připomínají, že dobré časy jsou pro tuto chvíli minulostí. Ale naši dovolenou bych neměnila. Vždyť, kdy zažijete kouzlo Indie na „tuzemské dovolené“?
PS: Tento příspěvek není a nemá být oslavou romského etnika. Nechodím ani na romantické vycházky na Cejl, ani na kafe na úřad práce. Moc dobře vím, že život vedle nich dokáže být peklíčko. Proto to berte spíše jako povzdech nad tím, že svět není dokonalý, ale krása se dá najít všude. Stačí chtít.
